Zelená pro GMO v “českém jídelníčku” (?)

Ve světě je známe pod zkratkou GMO, tedy geneticky modifikované organismy, které jsou výsledkem laboratorního procesu, při kterém se vezmou geny z DNA jednoho organismu a uměle se vnutí do genu druhého organismu, což jsou většinou nesouvisející rostliny nebo živočichové.
Pokud se GMO použije v potravinách nebo k vytvoření GM bílkovin přidávaných do potravin, výsledný produkt se označuje jako GM potravina.

“Díky” genetickému inženýrství tak můžeme zkombinovat a vytvořit prakticky cokoliv, od svítících koček ve tmě až po rychle rostoucí a vysoce odolné zvířata a rostliny. (1, 2, 3)

Biotechnologie, mezi které patří i toto genetické upravování nachází bohaté uplatnění při výrobě mnoha syntetických léků (mimo jiné i inzulínu), dalších syntetických látek, ale i v naší stravě ve formě zmiňovaných GM plodin, různých ingrediencí a “éček” nebo nepřímo formou živočišných produktů zvířat krmených GM plodinami.

Nejčastěji, a ve stále zvyšujícím se množství, se tak GMO do našeho jídelníčku dostávají v podobě sóji, kukuřice, bavlny, řepky, cukrové řepy, ale i rýže, brambor, lilku či tykve a jejich různých variant.
Tyto plodiny se využívají jednak při výrobě potravin určených přímo k lidské spotřebě, ale hlavně (až z cca 90 %) k výrobě krmiv pro hospodářská zvířata, což v případě Evropy činí asi až 30 milionů tun těchto obilovin ročně.

Zajímavostí je, že maso i další produkty ze zvířat krmených GM plodinami nemusí na obalu nést označení GMO, a tak jsou dalšími potenciálními zdroji GMO v našem jídelníčku spolu s vejci či mléčnými výrobky ze zvířat krmených zmiňovaný GM plodinami.
Podle Environmental Working Group, průměrný obyvatel USA zkonzumuje ročně více než 87 kilogramů potravin s obsahem GMO, navíc častokrát, aniž by o tom sám vůbec tušil.
Někteří výrobci, kteří nepoužívají ve výrobě GMO v žádné formě, již používají označení GMO-free na obalech potravin (např. některé jogurty).

Vedoucí příčku v pěstování GM plodin tak zastává suverénně USA, která produkuje až 40% celosvětové produkce, na čele s GM kukuřicí (93%), GM sójou (94%) a GM bavlnou (96% celkové produkce).

V Evropské unii bylo v roce 2012 schválených rovnou 75 GM produktů, které se sem mohou dovážet.
Z hlediska jejich pěstování je však situace v Evropě poněkud odlišná a většina evropských zemí odmítá pěstování či dovoz GM plodin.

Doposud jen 3 evropské země na čele se Španělskem (v těsném závěsu Portugalsko a Rumunsko) pěstovaly v posledních letech GM plodiny.

Nyní se k těmto státům připojila také Česká republika, když 19. října 2016 Plénum senátu 28. schůze schválilo návrh novely zákona č. 78/2004 sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty.

Z přítomných 58 senátorů (nepřítomných bylo 23, hlasování se zdrželo 10, proti nebyl nikdo) tak celkovým počtem 48 hlasů senát schválil to, aby Česká republika patřila k 3 zmiňovaným státům v Evropě, kde je pěstování a nakládání s GMO povoleno.

Videozáznam projednávání a hlasování najdete zde, v čase 8:41 – 9:02:05. 

Pro ostatních 28 států v Evropě zůstává nakládání s GMO stále zakázáno, a to převážně z iniciativy samotných států, které nesouhlasí s oficiálními tvrzeními o bezpečnosti jejich konzumace.

Vliv GMO na lidské zdraví tak stále zůstává předmětem mnoha diskusí a sporů nejen mezi vědci, ale (především) i na té nejvyšší politické úrovni.

Odpovědné úřady v USA jako FDA a USDA považují GM plodiny za bezpečné a nevedou žádné nezávislé testy pro nové GM plodiny.

Celý proces zavádění nových GM plodin do potravního řetězce bez jejich hlubšího testování je v USA výrazně urychlen deregulacemi ze strany státu a proto se nové (a téměř neověřené) GM plodiny rychle a snadno dostávají na americký trh.

V Evropě je situace o něco jiná a EFSA sice vyžaduje studie o bezpečnosti nových GM plodin, ale tyto studie často vedou jejich samotní výrobci a z pravidla netrvají nikdy déle než 3 měsíce, proto je tento postup vystavován velké kritice.
Navíc, navzdory téměř 20 letému používání GM plodin nebyla dosud provedena žádná dlouhodobá klinická studie na lidech.

I tak tyto četné studie provedené na zvířatech (myších, kuřatech kravách, prasatech, ovcích, kozách či rybách) častokrát prokázaly, že ona cizí DNA může nejen odolat celému trávicímu traktu, ale proniknout až do krve, orgánů, bílých krvinek, mléka a masa.

Výsledky těchto zvířecích studií tedy naznačují, že existuje vysoká pravděpodobnost, že dlouhodobá a nadměrná konzumace potravin s GMO může přenést cizí geny do těl jakýchkoliv živočichů.

Podle American Academy of Environmental Medicine (AAEM), četné množství zvířecích studií dokazuje vážné zdravotní rizika spojená s konzumací potravin s GMO (4). Mezi nimi například:

• Neplodnost

• Imunitní problémy

• Zrychlené stárnutí

• Změny v hlavních orgánech a trávicím traktu

Dalším argumentem proti konzumaci GM plodin v jakékoli formě bývá riziko obsahu reziduí nebezpečných pesticidů, které se nacházejí a/nebo používají během pěstování GM plodin ve zvýšené míře, jako je tomu u non-GM plodin.

V kanadské studii (5) vědci zjistili, že specifický typ Bt toxinu z GM kukuřice se nachází v krvi

• 93 procent těhotných žen

• 80 procent pupečníkové krve jejich dětí

• 69 procent netěhotných žen

V návaznosti na problematiku GMO již v minulosti byla publikována celá řada knih, odborných článků či video-dokumentů, mezi nimi i dobře známá kniha „Doba Jedová 5 – Geneticky modifikované potraviny“, která zpochybňuje tvrzení biotechnologického průmyslu o bezpečnosti GM plodin a předkládá téměř čtyřicet zdravotních rizik spojených s jejich konzumací. Autor této knihy, Jeffrey M. Smith, svojí osvětou ovlivnil již první státní zákony regulující GMO a nyní vede Kampaň za zdravější stravu v Americe a hnutí spotřebitelů za odstranění GMO ze všech potravin.

Na Slovensku proti používání a zavádění GM plodin úspěšně bojuje zkušený konzultant pro zdraví a životosprávu, Martin Chudý, který se před téměř 2 lety stal členem občanské iniciativy „Slovensko bez GMO“ a spoluautorem „Petície za zdravé potraviny a Slovensko bez GMO“, kterou najdete na webu www.vsetkoogmo.sk. Mimo jiné tam najdete i další informace na toto téma, z kterých byla převzata část tohoto textu.

Závěrem je nutno dodat, že čeští spotřebitelé mají při výběru potravin stále možnost volby, nakolik jsou o obsahu geneticky modifikované složky v potravině informováni povinnými údaji na obalu výrobku. Je tedy na každém z nás, zda dáme po zvážení všech pro a proti geneticky modifikovaným potravinám v našem jídelníčku zelenou, nebo se jim budeme vyhýbat a dáme přednost GMO free nebo potravinám pocházejícím z ekologického zemědělství, tzv. biopotraviny.