Vědci spekulují: “Byly obavy z tuků vůbec oprávněné?”

Zatímco dlouholeté obavy z konzumace cholesterolu jsou již, pod nátlakem mnoha vědeckých prací, téměř zažehnány, stále setrvává polemika ohledně konzumace tuků v našem jídelníčku, zejména vzhledem k (pořád rostoucí) epidemii obezity, kardiovaskulárních nemocí a dalších tzv. civilizačních nemocí.

Právě ta totiž vedla v roce 1968 Americký výbor pro výživu (American Heart Association) k vydání oficiálních výživových doporučení, mezi které (mj.) patřilo doporučení pro nižší konzumaci (zejména nasycených) tuků a cholesterolu v stravě ve prospěch konzumace polynenasycených rostlinných tuků, syntetických ztužených tuků (tzv. margarínů) a vyšší konzumace celozrnných sacharidů.

Následně byly tyto národní výživová doporučení představeny vládou USA v roce 1977, resp. vládou Velké Británie v roce 1983.

Celkový příjem tuků tak v západní populaci postupně klesal od původních 40-45% k doporučované hranici 30% z denních energetického příjmu, z toho maximálně 10% nasycených. Hranice pro horní limit cholesterolu byl rovněž snížen, a to hned několikrát.

Těmto oficiálním doporučením předcházeli mj. rozsáhlé epidemiologické studie doktora Gofmana a Keyse (známo také jako 7 country study) vykonaných na přibližně 13 000 mužích středního věku z USA, Europy a Japonska, které potvrdili, že vyšší konzumace nasycených tuků a cholesterolu má kauzální spojitost s nárůstem tzv. civilizačních nemocí jako obezita, CVD, vysoký krevní tlak, atd.

Navzdory tomu, že žádné další rozsáhlé studii se tyto výsledky nepodařilo zopakovat či potvrdit, nebyly ani vyvráceny.

Pouze před nedávnem tým výzkumníků ze Skotska, Jižního Walesu a Missouri vykonal rozsáhlou metaanalýzu, která zahrnovala hned 6 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) zabývajícími se vztahem mezi konzumací tuků ve stravě, zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi a kardiovaskulárními nemocemi. Veškeré tyto RCT studie však byli vykonány a zveřejněny do roku 1983, tedy již v době před vydáním národních výživových doporučení k omezené konzumaci tuků a cholesterolu ve stravě.

Jak tvrdí tým výzkumníků, epidemiologické studie vykonané doktorem Keys-em, Gofman-en a jejich spolupracovníky neposkytují potřebnou kauzální spojitost, nýbrž pouze korelaci, která není dostačující pro vyvození oficiálních stanovisek týkajících se, v té době, 276 milionů lidí v USA a Velké Británii. Tu totiž spolehlivé poskytují právě randomizované kontrolní studie, proto se tým výzkumníků zaměřil právě na ně. V tomto případě se tak jednalo o skupinu podrobenou intervencím ke snížené konzumaci tuků a cholesterolu v stravě (do 30% z denního energetického příjmu), zatímco druhá (kontrolní) skupina nadále konzumovala původní stravu, tedy s „vyšším“ obsahem tuků a cholesterolu.

A co výsledek této metaanalýzy?
Šest nezávislých RCT studií s tímto zaměřením vykonaných souhrnně na 2467 lidech nepotvrdil žádnou spojitost mezi nižší konzumaci tuků a cholesterolu a sníženým rizikem kardiovaskulárních onemocnění oproti kontrolní skupině. Jinými slovy, riziko onemocnění (risk ratio) i samotná úmrtnost byla v obou skupinách (souhrnně) téměř stejná. Zatímco intervenční skupina měla oproti kontrolní významně nižší měřitelné hodnoty cholesterolu v krevním séře, nijak to nesnížilo jejich riziko vůči kardiovaskulárním nemocem či úmrtí všeobecně.

Výsledky této metaanalýzy však zároveň neprokázali, že by vydání národních výživových doporučení ohledně snížené konzumace tuků a cholesterolu byli jakkoliv špatným krokem vzhledem k nižšímu riziku CVD či celkové úmrtnosti. Dle výzkumníků, tyto doporučení pouze nebyli řádně vyzkoušeny, prozkoumány a zhodnoceny před jejich praktickou aplikací, jak by se na rozsah jejich dalších možných následků patřilo.

Další hypotézy a spekulace ohledně tohoto jednání národních a mezinárodních zdravotních organizací v 70., resp. 80. letech najdete v diskuzi plného textu přiložené studie.