Rozhovor s autorem knihy Třetí medicína, MUDr. Bohumilem Ždichynecem

Co Vás vedlo k sepsání tak obsáhlé knihy o lidském zdraví?

Nesmíme zavírat oči nad tím, jak rychle civilizace mění stávající svět. To tempo se v posledních desetiletích tak zrychluje, že člověk, jako organismus, přestává tomuto tempu stačit. Louky a brázdy na polích by brzy mohly být minulostí, zastaví je průmyslové laboratorní závody a lidská obydlí, příroda bude pouze ve virtuální podobě na přenosových mediálních sítí. Už blízká skutečnost, anebo ještě sci- fi? Rostliny a živočichové budou “jako” přítomni, ale pouze jen jako důmyslná iluze, uklidňující vzbouřené lidské geny- emoce a memy. I to nelze vyloučit. Základem chutného steaku už nebude čistě přírodní maso z hovězí kýty, ale dlouhé nanovlákno. “Brambory a zelenina” porostou jako nanopotraviny bez tradičních médiích a to na síti nanovláken. Ale jaký toto bude mít dopad na lidské zdraví? Americká vláda dokonce vypsala odměnu jednoho milionu dolarů na vývoj uměle kultivovaného masa. Nezblázní se z toho člověčí geny? Tomu je třeba včas čelit.

Na druhé straně, technologický pokrok má řadu pozitiv. Například už se pěstují i nové lidské tkáně. Nanovlákno vytvoří kostru, do které se pak zabudovávají lidské buňky. Ty se pak dále množí. To je naštěstí v tomto rozsahu pozitivní pro regenerační medicinu. Nejnovější vědecké poznatky logicky ukazují cestu  k “třetí medicíně” zaměřené k přirozenosti člověka. To znamená medicíny směřující nejenom k lokálnímu, orgánovému “ hašení” vzniklých zdravotních problémů, ale k celostnímu pojetí medicíny, schopné komplexně řešit zdraví celého organismu a odkrývat včas “zárodky požárů” příštích onemocnění, které jsou v těle z různých příčin neustále zakládány. Současné poznatky lékařské vědy umožňují budovat zdravotnictví zaměřené na kvalitu a na základě společenské poptávky vytvářet efektivnější model prevence civilizačních nemocí.

Jak nahlížíte ze své bohaté praxe interního lékaře na současný stav tzv. ortodoxní, tedy západní medicíny? Co vnímáte jako její silné stránky a naopak největší slabiny?

Západní medicína v průběhu svého vývoje vyvinula originální a dosud nepřekonané přístupy v diagnostice a léčbě nemocí. Bohužel, za jakou cenu se rozvoj technokratické civilizace děje?

Ztratili jsme přímý kontakt s původní přírodou, kterou růst lidské populace upozaďuje a nenávratně ničí, přitom zapomínáme, kde máme své genetické kořeny. To vše se zpětnou vazbou negativně promítá do lidského zdraví studiu zákonů života, tedy toho, jak funguje lidský organismus ve zdraví a nemoci. Nové medicínské technologie jsou doslova zázraky, o kterých jsme před pár desetiletími ani nesnili. Život člověka v moderní informační společnosti se s jejich pomocí stává pohodlnějším, ale nepřipouštíme, aniž si to v běhu všedních dní uvědomujeme. Spotřebováváme více, než z biologického hlediska potřebujeme a výroba pro spotřebu, podporující “neustálý růst” vyčerpává organismus přírody i člověka.

Negativa konzumního způsobu života se zpětně odráží na lidském zdraví a velkým zdravotním problémem se stávají onemocnění z poruch adaptace neboli civilizační nemoci. Současná medicína není schopna civilizačním chorobám plně předcházet, ale dokáže je díky novým technologiím stále lépe opravovat. Je to pro moderní stát nákladné a zdravotnictví je stále dražší, i tady musíme přemýšlet o limitech dalšího růstu a hledat efektivní cesty ke zdravému životnímu stylu.

Stále více lidí hledá odpovědi na své nemoci a způsoby uzdravení v různých alternativních (někdy se říká v šarlatánských) metodách. Proč myslíte, že se tomu tak děje? Nemá už na jejich problémy „ortodoxní“ medicína odpověď nebo čas?

Spoléhat jenom na zdravotnictví nelze. Důležitá je výchova občanů ke zdraví. Bude-li dobře fungovat, ubyde I tmářství. Chceme-li změnit naše negativa v pozitiva, potřebujeme nový styl života a k němu vyspělé lékařství, které je schopné včas a “na míru” pacienty léčit a optimálně poradit, jak předcházet nemocem nejen v celé populaci, ale také u každého jednotlivce. To by mělo být společným cílem společnosti, který povede k dobrému a zdravému životu všech lidí, kteří o to budou mít zájem.
Ve své knize kladete hlavní důraz na komplexní přístup k člověku a péči nejen o jeho biologické tělo, ale také „duši“. Jak vnímáte a definujete pojem „duševní zdraví“?

Světová zdravotnická organizace definuje duševní zdraví jako stav pohody, při kterém jedinec realizuje své schopnosti, dokáže se vyrovnat s běžnou životní zátěží, pracuje produktivně a užitečně a přispívá společnosti. Obecným cílem je podpora osobní pohody, prevence duševních poruch a léčba a rehabilitace osob s duševními poruchami (WHO, 2001, 2004).

V současnosti jsou „duševní poruchy“ spolu s depresí jednou z nejrozšířenějších „civilizačních“ nemocí napříč celým světem. Také tímto tématem se v knize Třetí medicína zabýváte. Jaké jsou podle Vás hlavní faktory „přispívající“ ke vzniku a rozvoji těchto duševních patologií a naopak, jaké aktivní formy psychohygieny svým pacientům doporučujete? 

Mezilidská komunikace se zplošťuje, na facebooku, v mimikri svých virtuálních ulit, dlí lidé uzavření, odlidštění, nevidí vůbec, jací jsou ti lidé na druhé straně, a jejich nehybné postavy z povzdáli monitoru připomínají dinosaury v ohnisku časoměrného filmu. Trpíme digitální amnézií a jsme ohroženi digitální demencí. Řeč se redukovala na zkratky, orální komunikaci dnes rádoby nahrazuje digitální televize a útržkovité, spíše senzacechtivé brouzdání po internetu. Jakoby nás informační doba, ve které žijeme, omračovala stále novými, rodícími se technologickými možnostmi a současně vyprazdňovala naše nitro svou roztříštěností, abychom posléze rezignovali do povrchní lhostejnosti a klipovitosti životů. Takovým přístupem nešetříme svůj osobní čas, nýbrž naopak se o něj sami okrádáme a navíc nesprávný životní styl a průmyslové kontaminanty životního prostředí podlamují imunitní obranu organismu. Ve své praxi jsem poznal, že náhled na stávající způsob žití se mnohdy změní, až když je člověk okolnostmi donucen se na chvíli zastavit a rozebrat průběh svého života. Je třeba tomu předcházet: naučit se psychorelaxaci formou meditativních technik (jóga mudra, Schultzův autogenní trénink apod.).

Jak vnímáte současný stav preventivní medicíny v ČR? Jaké kroky by podle Vás vedly k vyššímu zájmu lidí o prevenci a péči o svoje zdraví, nikoli jen o léčbu již vzniklých nemocí?

Preventivní medicína je celkem stále v plenkách. Změna myšlení a jednání celé veřejnosti se začíná ukazovat jako nutná podmínka přežití lidské civilizace. Je to ve své podstatě celkem jednoduchý, elementární akt, který by mohl při správném pochopení a v širším kontextu vyústit i v takový tvůrčí záměr, jakým by mohla být transformace pravidel fungování sociálně ekonomického systému ve prospěch skutečné regenerace přírodních prvků krajinotvorby. Je tu však vážný problém – narůstající lidská sídliště a dopravní cesty krok za krokem vytlačují původní přírodu a redukují ji na malé národní parky.

Jak nahlížíte na současná výživová doporučení českých a světových zdravotnických systémů a organizací? Jsou podle Vás správná a postačující v rámci preventivní úlohy výživy? Jak velký důraz ve své lékařské praxi kladete na vhodné stravování v souvislosti s fyzickým a duševním zdravím člověka? A jakou roli v tom případně hrají tzv. doplňky stravy?

Výživová doporučení prodělávají logicky svůj vývoj v souvislosti s novými vědeckými poznatky. Protože někdy a někde (i leckde) by přílišný důraz na konkrétní specifikaci mohl vést některých odvětvích potravinářského komplexu. Namátkou třeba zmíním uzeniny, mnohé se v současných výživových doporučení toleruje. Tak to ale nemusí provždy zůstat. Svět, ve kterém žijeme, je čím dál tím více ve své roztříštěnosti paradoxně komplexnější. Kvalita našich životů závisí na velkém množství často protichůdných událostí a rozhodnutí, civilizační rozvoj se zrychluje do neustále vyšších obrátek, jenže my stále žijeme v elementárním světě emocí. Kolem nás teče krev, stoupá adrenalin, vybíjí se testosteron.

Správná životospráva, v níž hraje významnou roli výživa a prevence negativní role distresu, by mohla pomoci zastavit nepříznivý dopad civilizace na člověka. To má význam i pro ekonomiku pracovní síly a zachování i upevnění zdravé rodiny.

Součástí komplexní prevence nemocí nepochybně budou i doplňky stravy. Na trhu jich přibývá, ale je potřeba rozlišovat dnes již z hlediska kvality. Zatím se vychází při povolování distribuce z deklarovaného obsahu výrobku a garance jeho neškodnosti pro zdraví. Jsou i vhodným doplňkem některých léků. Jejich postavení v očích medicínské veřejnosti by v budoucnu prospělo, kdyby se kvalitní potravní doplňky začaly postupně ověřovat v randomizovaných klinických studiích, což se někde již děje.

Lze vhodnou výživou, případně při používání některých doplňkových preparátů dokonce některé nemoci oddálit?

Samozřejmě, ale tady neexistuje univerzální recept. Je třeba individuální přístup, a tady bude sílit úloha vzdělaných, možná i atestovaných výživových poradců. Uvedu jeden markantní příklad. Vzpomínám si na případ nešťastných rodičů, oba byli lékaři, jejichž jediná dcera, která začala studovat medicínu, nebyla sama ani s jejich pomocí schopna tuto nemoc zvládnout. Vše začalo zdánlivě banalitou, když ji chlapec, do kterého byla zamilována, řekl o maturitním večírku, že je tlustá. Přitom to nebyla vůbec pravda, ta dívka byla zcela normálně vyvinutá. Po této krátké epizodě se rozešli, dívka si později nalezla jiného, bezkonfliktního chlapce, ale traumatický zážitek z gymnázia v ní hlodal. Po každém jídle měla pocit provinění, na které reagovala tak, že odešla na WC, kde si strčila dva prsty do krku a snědenou potravu vyvrátila. Nakonec nebyla schopna vůbec jíst, každý pokus o polknutí sousta v ní vyvolával sevření hrdla. Studium vysoké školy nedokončila, skončila na infuzích v nemocnici a postupné realimentaci tekutou výživou pomocí sondy. Tehdy vážila 40 kg, při výšce 170 cm. Tato situace se vlekla několik let, se střídavými pobyty v nemocnici a psychiatrické léčbě, než se podařilo stav mladé ženy alespoň částečně upravit pro ambulantní dlouhodobou léčbu, s možností postupného zařazení do pracovního procesu.

Kdybyste měl stručně vyzdvihnout několik zásadních (primárně) preventivních opatření, kterými lidé mohou začít více pečovat o své zdraví již dnes, která by to byla? 

Abychom psychicky a fyzicky nevyhořeli, je třeba umět správně relaxovat, nekouřit, neopíjet se, mít přiměřenou fyzickou a psychickou aktivitu v průběhu dne a především dbát o zdravou stravu.

Nevhodná a nekvalitní strava brání správné látkové výměně. Zároveň je nutno počítat také s kontaminací potravy různými toxiny. To je rub spotřební společnosti. Dochází k nárůstu civilizačních zplodin, narušujících tělesné funkce, nejprve na buněčné úrovni, později na úrovni tkání a orgánů. Látkovou přeměnu v těle zajišťují především střeva, játra a slinivka břišní. V důsledku toxického zatížení orgánů látkové přeměny- bezprostředně jater a slinivky – ale i vzdálených, například kůže, která je sama metabolicky aktivním orgánem – dochází k závažným poruchám. Omezte na minimum alkoholické nápoje, konzervované, uzené a silně solené potraviny. Po poradě s lékařem vyřaďte potraviny, které by mohly souviset s vaší případnou alergií. Toxiny mají vliv i na oslabení obranyschopnosti-imunity těla a jeho orgánů. Tuto skutečnost jednotlivec nemůže leckdy zcela pozitivně ovlivnit, je však možné nasadit čas od času (nejlépe každé 2-3 měsíce) očistnou bylinnou kúru.

Je lépe se pokusit alespoň zčásti chránit, než k problému přistupovat ryze fatalisticky a jen si užívat civilizačního komfortu. Situaci zhoršuje skutečnost, že některých pro tělo důležitých prvků – například hořčíku – v důsledku chemizace v zemědělství a rafinace potravin při průmyslové výrobě- se nám nedostává. Stejně jako příroda, i lidské tělo se skládá z chemických prvků. 99 % hmotnosti lidského těla tvoří tyto důležité prvky: kyslík, vodík, uhlík, dusík, vápník a fosfor. Kromě toho potřebuje tělo ještě 18 nezbytných a 7 užitečných prvků. Strava, v níž převažují živočišné tuky, rafinované cukry a sladkosti, bílé pečivo, masité výrobky, případně alkohol, rovněž hormonální antikoncepce a časté používání chemických projímadel- je zejména z hlediska obsahu hořčíku nedostatková. Zůstaneme-li u příkladu hořčíku, nejvíce deficitního prvku v dnešní výživě, je nezbytné hořčík v těle doplňovat –konzumací listové zeleniny i pitím minerálních vod se zvýšeným obsahem hořčíku, případně doplněných relaxačním bylinným komplexem. Tam, kde to nestačí, podávat ho v koncentrované podobě. Obdobná situace se zdá být i se selenem a některými jinými prvky.

Většina postupů tradiční (nejen) čínské medicíny je založena na pozorování sebe sama, dalo by se říci na naslouchání svému tělu a na včasné sebereflexi. Kdy podle Vás nastala ta zásadní změna, že lidé již nejsou schopni naslouchat svému tělu, resp. rozumět jeho zmateným signálům (informacím)? Jsou její příčinou např. cizí informační molekuly v našem prostředí – strava, půda, voda, atd. nebo např. informační přetíženost po stránce psychosociální?

Uvědomění si životního deficitu pozoruji mnohdy u svých pacientů, ale téměř výlučně v případech, kdy člověku životní cestu zastoupila závažná choroba, a její vyústění souvisí s neporozuměním životu a vyvěrá i ve špatné orální komunikaci, dříve sobě blízcí lidé spolu čím dál méně hovoří. To, že lidé dnes nejen spolu málo přímo hovoří, ale i málo čtou, se svádí zčásti na internet, na televizi, na nezájem způsobený duchovním vyprázdněním, na prostor vyplněný akustickým smogem, už dětem odmalička blokující podprahově chuť číst. Jak se zprvu pomalu vzdalujeme od svého narození ve svém zrnku prostoru mlčenlivým časem genů, tím později pospícháme vstříc smrti. Zkusit se na chvíli zastavit, zapomenout na celebrity a mediálně- reklamní stres, zapřemýšlet jak zabránit zběsilém tempu konzumního života, šetřit své nadledvinky a uvědomit si náboj tvořivosti v sobě a schopnost se o sebe postarat, změnit chaoticky odžívané paralelní životy- tak to jste správně vykročili na cestu za vnitřní svobodou. Člověk přece nemusí konzumovat bez výběru vše, co je mu falešnými proroky nabízeno.

Co by se muselo stát, aby se Třetí medicína, tedy propojení konvenční medicíny s tradičními postupy a celostním přístupem k člověku, stala všeobecně přijímanou a současným zdravotnickým systémem používanou metodou? Jakou roli by při tom sehrály naše současné kulturní a sociální normy, tradice a zvyky?

Západní medicína to pouze jiným způsobem vysvětluje, podle moderních biochemických a fyziologických poznatků, a díky své technologické převaze dokáže vyléčit prudce probíhající, velmi rozvinutá onemocnění pomocí prostředků, ve své době čínské tradiční medicíně nedostupných. V podstatě jde ale vzhledem k pacientovi vlastně o totéž, i když dosahované různou metodou. Západní medicína se specializovala na nemoci samotné a jejich vnější příčiny, anatomicky na určitou oblast. Východní medicína vnímala organizmus jako celek, který je součástí vesmíru a zkoumala typ narušení rovnováhy organizmu, tedy především jak zdraví uchovávat. Vývoj moderní vědy, zejména nové objevy v oblasti fyziky částic, naznačují, že oba systémy, východní i západní medicíny jsou komplementární, tedy se účelně doplňují. Je důležité umět nalézat vždy to pozitivní pro praktické léčení a prevenci zdraví, co bude mít pro život člověka trvalejší hodnotu.

Fyziologická regulační medicína je v určitém pojetí medicínou nízkých dávek, stojí na rozhraní alopatické a homeopatické medicíny. Zabývá se obnovou fyziologických funkcí pomocí komunikačních molekul, např. hormonů, neuropeptidů, interleukinů, růstových faktorů apod. Ve stavu dobrého zdraví je koncentrace je těchto molekul na úrovni mimobuněčného matrix a pohybuje se v přesném rozmezí (mezi 10 na-6 až 10 na-12). Dojde-li k onemocnění je tato koncentrace vychýlena ve směru hypo nebo hyper. Chorobu proto můžeme charakterizovat jako rozkolísání koncentrací komunikačních molekul. Obnovou vychýlených koncentrací komunikačních molekul lze dosáhnout návratu ke zdraví. Takzvaná třetí medicína tedy hledá postupy, jak přirozenou cestou upravit nerovnováhu vnitřního prostředí.

Předpokládám, že během několika desetiletí bude možno vyléčit všechny druhy rakoviny, cukrovku, pomocí nanorobotů budou realizovány operace i v nedostupných částech těla a navíc bez jeho otevření, genové manipulace umožní léčbu všech vrozených vad hned v zárodku. Příroda však bude nadále projevovat selektivní tlak na člověka, což se může nepřímo projevit vznikem nových chorob a nárůstem napětí v sociálních vztazích. Naše zahledění na pozoruhodné detaily těla, jeho buněčných i subbuněčných struktur, stoupající technické možnosti znázornit jemné struktury mozku i s jejich aktivitou přímo v živém těle nás nesmírně přibližuje k poznání tajemné „Leonardovy šifry života“, ale zároveň nám znemožňuje uvidět celý systém, ve kterém poruchy funkce a později i struktury vznikají. Nepodlehněme však iluzi. Duši tam bohužel stejně nezahlédneme, ani při největším zvětšení.