Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., (* 24. 1. 1944) – česká badatelka, pedagožka a publicistka

Narodila jsem se v malém venkovském domečku v Dolních Měcholupech (dnes Praha) jako třetí dítě starších rodičů. Měla jsem hezké dětství a ráda vzpomínám na všechny učitele, se kterými jsem se setkala v průběhu 11 let svojí školní docházky. V letech 1961–1966 jsem vystudovala přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obory biologie a chemie, specializace fyziologie živočichů a člověka. Prošla jsem vědeckou výchovou, pracovala jako asistentka, absolvovala zahraniční stáže v Polsku a Holandsku, publikovala jsem desítky odborných prací, sepsala a obhájila kandidátskou, habilitační a doktorskou disertační práci na PřF UK v Praze. Docentkou pro obor fyziologie živočichů jsem byla jmenována na základě obhajoby habilitační práce v r. 1980, v roce 1987 jsem obhájila dizertační práci k udělení nejvyššího vědeckého titulu DrSc. a 1. února 1989 jsem byla jmenována profesorkou fyziologie živočichů. V letech 1981–1990 jsem byla vedoucí katedry fyziologie a vývojové biologie PřF UK, kde jsem pracovala až do roku 2007. Zajišťovala jsem řadu přednášek na PřF UK pro biology, toxikology, biochemiky a na MFF UK pro studenty biofyziky.

Absolventi naší katedry se velmi dobře uplatnili na různých pracovištích biologického, imunologického a lékařského výzkumu, v biochemických laboratořích a většinou jako vědecko-výzkumní pracovníci. Z diplomantů naší katedry je dnes několik profesorů, předních představitelů svých oborů, někteří se stali řediteli nebo vědeckými tajemníky vědeckých ústavů, vykonávají akademické funkce, pracovali či stále pracují v senátu a parlamentu ČR i v parlamentu EU. Přednáškami na naší katedře prošli i tři ministři životního prostředí, jeden náš absolvent byl po řadu let ředitelem továrny na výrobu vakcín. Je tedy zřejmé, že specializované studium na katedře fyziologie a vývojové biologie PřF UK poskytovalo dobrý základ pro jejich další rozvoj a uplatnění.

Ve své výzkumné práci jsem se zaměřila zejména na funkci fosfolipidů a vápníku při transformaci fyziologických signálů a v procesech vzniku patologických stavů (anémie, schizofrenie, deprese, Alzheimerova nemoc). V této oblasti jsem publikovala více než 250 vědeckých prací a kongresových sdělení. V roce 2002 jsem podala výzvu do 6. Rámcového programu EU, na jejímž základě se vytvořilo konsorcium 352 vědců z 15 států, které mě zvolilo koordinátorkou grantového projektu: European Fluoride and Aluminium Network of Excellence (EFANE), priority FOOD QUALITY AND SAFETY. V roce 2001 jsem získala osvědčení MŽP ČR o autorizaci k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky klasifikovanými mimo jiné jako: vysoce toxické, zdraví škodlivé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci a nebezpečné pro životní prostředí. V letech 2001–2006 byla pověřena kontrolou dodržování bezpečnosti práce s nebezpečnými látkami na všech katedrách biologické sekce PřF UK. V roce 2002 jsem složila zkoušky k udělení oprávnění SÚJB k vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním požadavků radiační ochrany jako osoba s přímou odpovědností.

Byla jsem řešitelkou řady vědeckých grantů, autorkou pěti odborných skript, členkou redakční rady časopisu News in Physiological Sciences (USA) a časopisu Fluoride, členkou několika českých a mezinárodních vědeckých společností. V r. 1995 jsem dostala diplom Amerického biografického ústavu Žena roku. V posledních dvou dekádách se zabývám zejména mechanismy vzniku poruch autistického spektra.

Kromě odborných publikací jsem hodně publikovala v časopisech pro ženy (Betty, Betynka, Slovenka, K&K, Regena, Sféra) a v posledních dekádách zejména v Meduňce. V letech 2007–2012 jsem měla částečný úvazek v laboratoři biochemické neurofarmakologie Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK. Po odchodu do důchodu v roce 2007 se intenzivně věnuji jak psaní populárně-vědeckých článků a knih, ve kterých se zabývám zejména novými poznatky z oborů svého celoživotního působení, tak přednáškám

pro veřejnost i odborníky. Můj životopis je uveden v různých zahraničních publikacích typu WHO is WHO.

V roce 1965 jsem se provdala za Otakara Struneckého, se kterým jsme žili společně do roku 2009, kdy zemřel. Vděčím mu za lásku, neskonalou trpělivost a podporu v řadě nelehkých situacích, které nám život přichystal. Rovněž dceři MUDr. Kateřině Seimlové (*1965) a synovi Mgr. Otakarovi Struneckému, PhDr. (*1974) vděčím za mnohé a zejména za šest skvělých vnoučat, která nám přinášejí potěšení i poučení, a kterým rovněž věnuji hodně svého času.

Knihy autorky

Strunecká A., a spol. Nepovinné rozjímání. AOS Publishing, Ústí nad Labem, 2001 Strunecká A., a spol. Přemůžeme autismus? ALMI, Podlesí-Blansko 2009 Strunecká A., Blaylock R. L. Hyman M. Cellular and Molecular Biology of Autism Spectrum Disorder. Ed. Strunecká A. Bentham Science Publishers, UEA 2010

Strunecká A., Patočka J. Doba jedová. Triton, Praha 2011

Strunecká A., Patočka J., et al. Doba jedová 2. Triton, Praha 2012

Strunecká A. Varovné signály očkování. ALMI, Podlesí-Blansko 2012

Strunecká A. Jak přežít dobu jedovou? ALMI, Podlesí-Blansko 2013

Strunecká A. Babské rady profesorky Strunecké. ALMI, Podlesí-Blansko 2014

Strunecká A. Stop cukrovce. ALMI, Podlesí-Blansko 2015

Strunecká A. Přemůžeme autismus? ALMI, Podlesí-Blansko 2016

Strunecká A. Jak nám můžou pomáhat a škodit minerály a vitamíny. Knihovnička Meduňky. Praha 2017.

Videonahrávky

Seriál videí o tématech našich knížek je postupně uveřejňován na www.rizikaockovani.cz (produkce Miloš Palatka), v pořadech Peklo na talíři (Roman Vaněk), A dost! (www. stream.cz, Jan Tuna), v záznamech ze křtů knížek (http://www.almi.cz/krest-knih.html), jako interview internetové televize Cesty k sobě (http://www.cestyksobe.cz/anna-strunecka-jak-prezit-dobu-jedovou-ad3058/ nebo v záznamu z večera v divadle Kampa s Jaroslavem Duškem o problematice autismu (viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000034-divadlo-kampa/video/).

Více s aktualizacemi na www.strunecka.cz, www.rizikaockovani.cz, www.autizmus.cz