Cholesterol: zabiják nebo lék?
Téma cholesterol představuje velmi širokou problematiku a mnozí odborníci se (pod vlivem různých zájmů) stále přou o jeho (ne)škodlivosti pro naše tělo.
Prvotní asociace, která se většině lidí ve spojitosti s cholesterolem navodí by mohla znít asi takto:
tepny jako potrubí, cholesterol jako ,,lepidlo ” = pokud budu jíst hodně cholesterolu, ucpe se potrubí = kardiovaskulární onemocnění.
Ačkoliv se dá role cholesterolu vnímat v různých kontextech a souvislostech, faktem zůstává, že jde o látku životně důležitou a nezbytnou pro správné fungování celého organismu
Lidské tělo má dohromady přibližně 37.2 bilionů buněk a cholesterol je součástí každé jedné z nich. Jinými slovy, každá buňka našeho těla potřebuje cholesterol pro stavbu buněčných membrán a komunikaci se sousedními buňkami. Jeho další významnou funkcí je tvorba vitaminu (nebo spíše hormonu) D, steroidních(progesteron, estrogen, testosteron) či jiných dalších životně důležitých hormonů v našem těle. Dokonce i mozek, který tvoří jen 2% naší váhy, obsahuje přibližně 25% cholesterolu, který je (mj.) nezbytný pro přenos elektrických impulzů umožňujících pohyb, vnímání, myšlení, učení a paměť.
Děti s poruchou syntézy cholesterolu se většinou ani nenarodí. Jinými slovy, je jasné, že bez tohoto ,,strašáka” by na světě neexistoval žádný život.
Za zlomový moment v konzumaci cholesterolu můžeme považovat publikaci ,,Seven Countries Study” v roce 1958, která nastartovala dnes již všeobecně akceptované dogma, že právě konzumace cholesterolu a nasyceného tuku stojí za rapidní prevalencí obezity, onemocnění spojených s oběhovou soustavou čí dalších onemocnění známých pod názvem metabolický syndrom.
Toto však nelze považovat za relevantní příčinu KV onemocnění a problémy s cholesterolem.
Proč?
Cholesterol se totiž nevytváří z tuků. I když se může řadit mezi tuky, cholesterol je samostatná unikátní a prospěšná substance. Je to jedna jediná molekula. Není to žádný nepřátelský organismus ani virus. Samotný cholesterol totiž ani není rozpustný ve vodě (čili ani v krvi), takže musí být transportován po těle prostřednictvím malých částeček s různou velikostí, resp. hustotou pod názvem “lipoproteiny”, které se skládají z následujících částí:
- jádro z tuků (nazývané také triglyceridy), estery cholesterolu (cholesterol navázaný na mastné kyseliny)a vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K)
- membrána fosfolipidů a malého množství volného cholesterolu.
- protein nazývaný “apolipoprotein” propletený přes fosfolipidové membrány.
V podstatě můžeme tyto lipoproteiny vnímat jako nosiče pro cholesterolu, tuk a další živiny rozpustné v tucích (vitamíny, koenzym Q10). Pokud bychom považovali lipoprotein za autobus, jádro by byl prostor pro pasažéry, přičemž tuk, estery cholesterolu a vitaminy rozpustné v tucích jsou naši cestující.
Fosfolipidová membrána tvoří vnější část autobusu. Fosfolipidy obsahují ve vodě nerozpustné mastné kyseliny, které směřují do jádra liporoteínu a ve vodě rozpustné fosfátové skupiny směřující venku. Fosfátové skupiny tedy mohou být považovány za kola autobusu, neboť realizují kontakt a umožňují pohyb přes krev tak, jak se kola dotýkají cesty a umožňují pohyb.
Apolipoprotein je jako řidič. Interaguje se specifickými receptory na povrchu buněčných membrán a tedy určuje, kam lipoprotein půjde, na které zastávce zastaví a kde nechá vystoupit své pasažéry.
To ale není konec, protože není ,,autobus” jako ,,autobus” a i tyto lipoproteiny dělíme podle toho, jakou roli v našem těle hrají.
V praxi se nejčasteji potkáváme pouze s LDL (lipoproteiny s nízkou hustotou) a HDL (lipoproteiny s vysokou hustotou). Kromě nich však existují ještě chylomikrony, lipoprotein(a) a dokonce i samotný LDL se vyskytuje v podobě VLDL (lipoprotein s velmi nízkou hustotou) nebo IDL (lipoprotein se střední hustotou),což je přímo klíčové pro pochopení toho, jak nám vlastně LDL částice (ne)škodí.
To, na co odkazují HDL a LDL je množství cholesterolu ve výše zmíněných lipoproteinech, tedy nosičích, které roznášejí cholesterol a další živiny po našem těle. Každý druh lipoproteinu má však svoji osobitou funkci a vyřazení z funkce některé z nich (LDL prostřednictvím statinů) může jinak znamenat celkové narušení procesu, jakým se tato důležitá látka v našem těle zpracuje a využije.
Velmi zjednodušeně, úkolem LDL je roznášet cholesterol po našem těle z jater směrem k buňkám. I proto LDL dostal reputaci “špatného” cholesterolu, protože bere cholesterol z jater a roznáší ho po těle. To se na první pohled může jevit jako odstrašující, avšak vzhledem k zmiňované důležitosti cholesterolu pro fungování našich buněk to také může signalizovat, že se tyto LDL částice snaží dopravit cholesterol právě do míst, kde je potřebný.
Naopak úkolem HDL částic (produkovaný v játrech s apolipoproteiny ApoA-I a fosfolipidy) je ,,cestovat” po našem těle a sbírat (vázat na sebe) mastné kyseliny za vzniku esterů cholesterolu, které si následně vyměňuje za tuky (lipidy) a vitamíny v nich rozpustné (vitamin E …) s LDL. Časem se tedy stane HDL bohatý na tuky a vitamíny, zvětšuje svou velikost a putuje zpět do jater, aby byl následně recyklovaný pro další použití. Oproti tomu LDL má naopak hodně cholesterolu, mastných kyselin a málo ostatních látek (tuky a vitaminy) co je dělá menšími a hustějšími.
Zde je však potřeba rozlišit formu LDL, a to zda jde o zmíněné VLDL (LDL-A) nebo IDL (LDL-B).
IDL (LDL-A) reprezentují velké, načechrané částice, které nejsou pro tělo škodlivé pro (dokud nedochází k jejich oxidaci) a VLDL (LDL-B) reprezentují malé, tvrdé, husté a vysoce zánětlivé molekuly. Jsou to právě oni, které podporují vznik aterosklerózy a dalších kardiovaskulárních problémů.
Je tedy sice pravda, že konzumace cholesterolu a nasycených tuků z přirozených a neoxidovaných zdrojů (např. z celých vajec) může zvýšit hladinu celkového cholesterolu (HDL i LDL zároveň), podle výzkumů Dr. Marie Luz Fernandez to má však především vliv na zvyšování hustoty rizikových (VLDL) částic, čímž se stávají větší (IDL) a pro naše tělo mnohem bezpečnější.
Dnes je již dobře známo, že hladinu celkového cholesterolu nemůžeme považovat za směrodatný údaj. Ta totiž vůbec nemusí indikovat nějaké zvýšené riziko a naopak, i lidé s nízkým celkovým cholesterolem mohou trpět na výše zmíněné onemocnění oběhové soustavy a jiné.
Za nejvíce přijatelnou interpretaci by se dal považovat:
• poměr (procento) HDL k celkovému cholesterolu – ideálně nad 24%
• poměr (procento) triglyceridů k HDL složce cholesterolu – ideálně pod 2%
Slovo poměr je důležité, protože ten zůstává stejný pokud jde nahoru LDL a zároveň i HDL.
Statiny však fungují právě na snižování jen LDL cholesterolu v těle tím, že blokují přenos HDL částic do LDL částic. Celkový cholesterol vám to tedy upraví podle moderních standardů, váš zdravotní stav se ale může paradoxně ještě zhoršit.
Navíc, skutečnost je taková, že přibližně až 75% celkového cholesterolu pochází z naší vlastní syntézy. Játra produkujou denně asi 1g cholesterolu, zatímco ze stravy ho naše tělo přijme obvykle asi jen 0,3g.Tímto chytrým mechanismem si tělo dokáže regulovat hladinu cholesterolu, aby ho mělo dostatek k zajištění všech výše uváděných a jiných funkcí. Pokud tedy přijímáme ze stravy méně cholesterolu než je třeba, játra zvýší jeho produkci, a to klidně až 8-násobně. Jinými slovy, čím méně cholesterolu tedy přijímáme z naší stravy, tím více ho tělo musí produkovat, protože potřebuje pokrýt jeho požadovanou spotřebu.
Nefunguje to ale obráceně a za normálních okolností je nevyužitý cholesterol ze stravy vrácen zpět do jater pro další recyklaci.
Na tvoru pověstných plaků v endotelu cév mají vliv jiné faktory a těmi jsou především chronické (systémové) záněty jako následek chronického stresu, kouření, alkoholu, konzumace oxidovaných a trans tuků, nadměrné konzumace sacharidů či rostlinných tuků bohatých na Omega 6 MK atd.
Celou problematiku cholesterolu je proto potřeba vnímat velmi komplexně a jeho zvýšené koncentrace v krvi musíme v první řadě vnímat jako následek a ne příčinu různých onemocnení.
Vyhýbání se jeho přirozeným a neoxidovaným zdrojům však nemá žádné logické opodstatnění a výsledkem je strava (rostlinné oleje, margaríny…) mnohem škodlivější pro naše celkové zdraví, o čem svědčí mnohé studie a metaanalýzy.
Dr. Uffe Ravnskov (autor knih “Fat and Cholesterol are Good for You” a “Cholesterol Myths”), který se věnuje problematice cholesterolu již více než 20 let tvrdí, že anticholesterolové kampaně jsou jedním z největších omylů lékařské vědy.
Pod přívalem množstva studií a důkazů jsou tyto skutečnosti nuceny přijímat také oficiální autority, o čemž vypovídají nová stanoviska a obecná doporučení pro konzumaci cholesterolu.