Užívání léků by mělo vést k uzdravení, ne ke zvýšenému zdravotnímu riziku!

Většina lidí v postproduktivním věku, ale bohužel stále více i v nižších věkových kategoriích, “bojuje” s vysokým tlakem nasazením léků např. ze skupiny tzv. ACE inhibitorů. Když je začnou užívat s nadějí na vyléčení, brzy zjistí, že je budou muset užívat celý život. Tyto léky totiž  neřeší příčiny zvýšeného krevního tlaku, jako např. kornatění tepen, vysoký příjem sodíku a stres, ale jen podporují produkci peptidu bradykininu, který má schopnost roztahovat cévy, a to zejména v plicích. Při dlouhodobém užívání léků z této skupiny se však bradykinin může hromadit v plicích, což výrazně zvyšuje riziko rakoviny plic.

V této studii provedené na téměř 1 milionu léčených byli rozděleni pacienti do tří skupin podle délky užívání. Jednoznačně se prokázalo, že riziko rakoviny vyjádřené počtem osob, které onemocněly rakovinou plic v každé skupině, s délkou léčby ACE inhibitory rostlo.

Bez vedlejších účinků těchto léků naopak fungují tzv. systémová opatření, řekněme pozitivní změny životního stylu, z nichž nejvýznamnější jsou redukce stresových podnětů, příjmu sodíku (soli) ve výživě a zvýšení frekvence pohybových ativit (cvičení), které zlepšují roztažitelnost a flexibilitu cévních stěn, čímž se preventivně zabrání tlakovým nárazům v cévách. Pokud zůstávají ztuhlé a neroztažitelné, i vzhledem k aterosklerotickým změnám, pak u “netrénovaných” osob mohou pohybové, tedy tlakové podněty cévní stěnu snadno poškodit, což může vést k fatálním srdečním a cévním příhodám.

Preventivnímu významu výživy i pohybu je věnována větší část našeho nadcházejícího kurzu.